Poslední úpravou po osazení zárubní a instalaci rozvodů je úprava povrchů stěn a stropů. Jejich účel není pouze estetický, ale chrání konstrukci proti mechanickému poškození a vlhkosti. Jaký povrch zvolit záleží na vkusu uživatele a na účelu místnosti.
Omítky patří k běžným povrchovým úpravám interiéru. Můžou se aplikovat na všechny typy konstrukcí. Omítky se používají jednovrstvé nebo dvouvrstvé, z nichž první vrstva je jádro, které je tlustší z důvodu vyrovnání nerovností. Jádro se musí nahazovat zprudka, aby správně drželo na podkladu, nahazuje se ze zdola nahoru. Jádro stropu se nahazuje ve dvou vrstvách, jinak by hrozilo, že pod vlastní tíhou nebude držet, kdy druhá vrstva se nanáší až po zatuhnutí vrstvy první.
Podle materiálu se omítky dělí na vápenné, vápenocementové, cementové, sádrové, umělé a speciální.
Nejběžnější je vápenná štuková omítka, kterou tvoří jádro 12mm + 2–5mm štuk, povrch se vyhladí hladítkem zároveň hladká vápenná omítka je vhodný podklad pod tapety a malby. Vápenocementová nebo cementová omítka tloušťky 1,5–2 cm je vhodná jako první vrstva do koupelen a kuchyní, další vrstvu tvoří opět jemná vápenná omítka 2–4 mm. Komfortnější finální vrstvu představuje sádrová omítka, která se dá upravit barevnou malbou. Tenkovrstvé omítky kladou vysoké nároky na rovnost a čistotu podkladu. Vrstvy se nanáší na omyté a vlhké podklady. První vrstva o tloušťce 1mm se nanese hladítkem, další vrstvy se mohou nanášet tlakovou pistolí a hladítky dohladit.
Tento pojem skrývá nejen keramické obklady v koupelnách a kuchyních, ale také kamenné, dřevěné obklady a obklady ze sádrokartonových desek či jiných speciálních materiálů.
U keramických obkladů nejprve musí být povrch opatřen omítkou, dále se rozvrhne skladba obkladu. Na očištěný a navlhčený povrch se nejprve aplikují krajní obkladačky, další vrstvy se pak umisťují postupně ze zdola nahoru. K tradičnímu aplikování se obkladačky umisťují do vápenocementové malty o tloušťce 10–12 mm, pokud je podklad dostatečně rovný, může mít malta i menší tloušťku. Pokud se obkládá na přesné tvarovky či betonový rovný podklad nemusí být povrch předtím omítnut, ale obkladačky se lepí tmelem nanášeným stěrkou s ozubením. Mezi obkladačkami jsou svislé a vodorovné spáry o tloušťce 2–4 mm, které se nakonec vyplňují gumovou spárovačkou.
Kamenné obklady jsou stále žádanější úpravou interiéru, používají se spíše v administrativních budovách, ale fajnšmekři si jimi můžou nadzvednout vzhled interiéru rodinného domu či bytu.
Používají se obklady z přírodního nebo umělého kamene. Obklad se může lepit, ale někdy se musí zakotvit na stěnu pomocí kotev, tak aby mezera od stěny byla 2cm.
Při nerovnosti podkladu, či zvýšení zvukové izolace se používají stále častěji sádrokartonové obklady. Dají se použít i do prostor se střídavou vlhkostí, kde se umisťují desky se speciální úpravou proti vlhkosti. Používají se také sádrokartonové podhledy, pokud chceme snížit světlou výšku místnosti či schovat rozvody elektra. Desky se osazují na rošt (spíše u nových sádrokartonových příček či podhledů), kam se dá umístit zvuková izolace a rozvody, ale také se může lepit pomocí tmelu (tzv. suchý proces nanášení). Při aplikaci pomocí lepidla se dbá na rovný a předem očištěný, nenasákavý povrch. Samotné desky by měly být zhruba o něco kratší než světlá výška místnosti. Lepící tmel se nanáší dle návodu od výrobce ve formě terčů a po obvodě rubu desky. Spáry mezi deskami a mezi stropem a stěnou, které slouží k odvětrání pří tuhnutí, se vyplní pomocí tmelů a výztužných pásek zhruba po 2–3 dnech.
Tradiční tapety získávají nový moderní nádech. Dají se lepit na jakýkoli povrch a šikovně zamaskují i případné prasklinky či skvrny. Samozřejmě by měl být povrch rovný a hladký. Některé tapety se nehodí do prostor s vlhkostí. Pomocí tapet se dá dotvořit vzhled interiéru anebo opticky prostor zvětšit či zmenšit. V dnešní době jsou na trhu nejen papírové tapety, ale také vinylové, akrylové či samolepicí s různými motivy (kachličky, mramor, dřevo, dětské motivy, retro tapety). Těmito samolepícími tapetami se dají oživit nejen stěny, ale i dveře či skříně.
Tapety se nehodí na příliš popraskaný povrch, nejprve se podklad musí vyspravit sádrou nebo stěrkou.
Staré tapety se odstraní nejlépe vodou nebo odstraňovačem tapet nebo lepidlem na tapety rozpuštěném ve vodě. Před nanášením nové tapety je lépe povrch opařit penetrací nebo se dá povrch napenetrovat rovnou lepidlem dle návodu od výrobce. Dle druhu tapety se používají také druh lepidla. Lepidlo naneseme na rub tapety, ale nic nezkazíme, pokud se lepidlo nanese i na povrch stěny. Nejprve se tapety nařežou, s lepením se začíná od rohu místnosti, svislost si můžeme ověřit olovnicí. Tapety se kladou na sraz vedle sebe, ale v rozích se mohou překrývat. Zásuvky s vypínače předem odstraňte, raději vypněte i proud, nelepte tapetu a až poté otvor vyřízněte. Při aplikaci si dejte pozor, aby nevznikly vzduchové mezery, tapeta se uhlazuje směrem od středu ke kraji lépe válečkem než pouze rukou. K rychlejšímu uschnutí nalepených pruhů je vhodné v místnosti topit.