Okna, odborně nazývané výplně otvorů, slouží v prvé řadě ke vstupu světla do interiéru stavby.
V pasivních stavbách okna navíc umožňují solární tepelné zisky, kladně hodnocené především v zimních měsících. Aby byly zisky efektivní, je nutná správná orientace prosklených ploch vůči světovým stranám. Doporučuje se je orientovat na jih. Zde je sluneční záření v zimě ještě dostatečně silné, aby byly zisky využitelné a naopak v létě je tu slunce poměrně vysoko nad obzorem, takže je možné se proti jeho záření účinně bránit stíněním, aby nedocházelo k přehřívání interiéru.
Funkce přirozeného větrání je v pasivních objektech u oken potlačena, z důvodu velké ztráty tepla tímto procesem. Větrání je zde zajištěno řízeným systémem výměny vzduchu. Neznamená to však, že by okna nebylo možno otevřít. V každé místnosti by mělo být navrženo alespoň jedno okno otevíravé, především z psychologických hledisek. V případě velmi podobných interiérových a exteriérových teplot je možno okna otevírat bez negativních vlivů na tepelně-technický režim stavby.
Okna, jakožto prosklené plochy, se samozřejmě vykazují horšími tepelně-technickými vlastnostmi než obvodové zateplené konstrukce. I zde se však tyto vlastnosti bedlivě sledují. Základním kritériem pro posuzování kvality oken je součinitel prostupu tepla U (W/m2K). Hodnota součinitele udává míru schopnosti konstrukce bránit úniku tepla směrem do exteriéru. Technologie se v této oblasti neustále vylepšují. Dnešní okna dosahují hodnot součinitele prostupu tepla v rozmezí 0,5 – 1,1 W/m2K. Důležité je sledovat tento parametr i u konstrukce rámu. Zároveň by měl být kladen důraz na vzduchovou těsnost spár a i celé konstrukce.
Dalším důležitým faktorem je propustnost slunečního záření a s ní spjaté, již zmíněné, solární tepelné zisky. U pasivních staveb by měla dosahovat minimálně 50%.
V dnešní době se pro zasklení užívá především dvojskel či trojskel, přičemž v případě trojitého zasklení se již jedná o poměrně těžkou konstrukci a s tím jsou spojené požadavky na kvalitu rámu.
Mezera mezi jednotlivými tabulemi skla bývá vyplněna plynem, argonem nebo kryptonem, který má, v porovnání se vzduchem, lepší tepelně izolační vlastnosti.
Při dvojitém zasklení bývá navíc užívána průhledná folie, která nahrazuje třetí sklo. Spolu s tzv. selektivní vrstvou – pokovením – funguje jako polopropustná vrstva. Slunečnímu záření je umožněn prostup okenní konstrukcí do interiéru, kde se přemění na teplo. Při pokusu o průchod zpět do exteriéru však touto vrstvou již neprojde. Zůstává tedy ve formě tepla uvnitř stavby.
Ze základní nabídky jsou na výběr okna plastová, dřevěná a hliníková. Jednotlivé materiály mají samozřejmě své výhody a nevýhody. Liší se také cenově, a to poměrně výrazně. Kritéria, která mají vliv na výběr konkrétního materiálu, jsou cena, estetické kvality, energetická náročnost materiálu, nutná údržba, a další. Z technického hlediska jsou materiály srovnatelné a v každé materiálové variantě se nachází jednotlivé výrobky vhodné pro pasivní výstavbu. Záleží tedy pouze na investorovi, kterou variantu si vybere.