Dostatečná míra zateplení je hlavním kritériem pro dosažení nízkoenergetického standardu. Díky tepelné izolaci se snižuje součinitel prostupu tepla dané konstrukce, tím se vylepšují její tepelně-technické vlastnosti a následně se snižuje energetická náročnost celé stavby.
Je nutné izolovat jednak všechny obvodové stěny a jednak i všechny vnitřní stěny, které jsou z jedné strany obklopeny nevytápěným prostorem (např. garáží, sklepem, apod.).
Dále je nutné izolovat všechny plochy přilehlé k terénu.
Základním předpokladem je návrh a provedení konstrukce s eliminací tepelných mostů, tedy míst kde z důvodu špatného návrhu či provedení dochází k úniku tepla konstrukcí. Takováto místa představují pro nízkoenergetické stavby a jejich tepelně-technický režim velký problém. Je tedy třeba se jich vyvarovat.
Záleží na konkrétní konstrukci a použitém materiálu. Pro stavby zděné či betonové lze použít izolaci z polystyrenu. Ta je však například nevhodná pro izolaci konstrukce dřevěné. Pro dřevostavby se nejčastěji používá izolace z minerálních vláken, která má lepší vlastnosti v oblasti propustnosti vodních par a díky tomu je zabráněno jejich kondenzaci uvnitř dřevěné konstrukce. Konkrétní materiál je tedy nutné vybrat v závislosti na materiálové skladbě konstrukce.
Tepelná izolace se nejčastěji přidává z exteriéru konstrukce, pod povrchovou pohledovou vrstvu (stěrkovou omítku, keramický či dřevěný obklad, atd.). Možné je také použití sendvičové konstrukce stěny, kde je izolace umístěna mezi dvěma vrstvami zdiva (vrstvou nosnou a vrstvou pohledovou – lícovou).
Celková tloušťka tepelné izolace je opět závislá na konkrétní skladbě použitých materiálů, jejich součinitelích prostupu tepla a detailním výpočtu. Je však jisté, že tloušťka izolace nebude zanedbatelná. Nebývá menší než 250mm, naopak je častokrát mnohem větší. Z tohoto důvodu se jeví jako výhodné vybrat pro nosnou část konstrukce co nejtenčí možný systém, ke kterému se poté přidá ona vrstva tepelné izolace. Čím je totiž výsledná skladba tlustší, tím úměrně se zmenšuje užitná plocha objektu. Na tomto principu jsou navrhovány například dřevostavby, u kterých je tloušťka nosné části skladby obvodové stěny poměrně malá. Z tohoto hlediska jsou tedy vhodnou volbou pro nízkoenergetickou výstavbu.
Obecně tedy celková tloušťka izolace musí být taková, aby bylo ideálně dosaženo určitého součinitele prostupu tepla dané konstrukce (pro nízkoenergetické stavby a jejich konstrukce se počítá s hodnotou zhruba 0,13 – 0,19 pro lehké konstrukce, pro těžké zhruba 0,15 – 0,21) a aby spolu s ostatními opatřeními bylo splněno kritérium roční spotřeby tepla na vytápění, což je 50 kWh/m2 či menší.