Hlavním kritériem, podle které se určuje energetická náročnost domu, je roční spotřeba tepla na vytápění E (kWh/m2), což znamená množství energie potřebné na vytopení stavby.
Do nízkoenergetické kategorie spadají domy s roční spotřebou 50 kWh/m2 a menší. Ne všem asi toto konkrétní číslo přináší sebemenší informaci o energetické náročnosti domu. Pro porovnání jsou tu následující údaje.
Stavby postavené podle současných platných norem se vykazují roční spotřebou tepla na vytápění okolo 80 – 150 kWh/m2. Starší výstavba, tedy stavby například 20 a více let staré, dosahují hodnot až 250 kWh/m2. Rozdíl jednotlivých kategorií energetické náročnosti domu je tedy zřejmý.
S roční spotřebou tepla na vytápění je přímo spjat součinitel prostupu tepla U (W/m2K). Velmi stručně to znamená, jak efektivně je určitá konstrukce izolována, a tedy brání prostupu tepla směrem z vytápěné místnosti. Čím je konstrukce lépe izolována, tím je součinitel prostupu tepla menší.
Pokud chceme snížit energetickou náročnost budovy, musíme snížit součinitele tepla jednotlivých konstrukcí.
Konstrukce dělíme na lehké (do 100 kg/m2) a těžké (nad 100 kg/m2). Dle současných norem by lehké konstrukce měly vykazovat hodnotu součinitele prostupu tepla 0,30, těžké pak 0,38. Pro nízkoenergetické stavby a jejich konstrukce se počítá s hodnotou zhruba 0,13 – 0,19 pro lehké konstrukce, pro těžké zhruba 0,15 – 0,21.
Nutno poznamenat, že se snižující se hodnotou součinitele prostupu tepla se zároveň více dbá na utěsnění budovy. Netěsnosti velkou měrou přispívají právě k tepelným ztrátám budovy. Z tohoto důvodu je následně nutné instalovat v budově nějaký systém výměny vzduchu, nejčastěji s rekuperací, tedy zpětným získáváním tepla.
Součinitel prostupu tepla se sleduje nejen u stavebních konstrukcí, jako jsou obvodové stěny, střešní skladby, apod. Udává se i u výplní otvorů – dveří, oken. Ty však už ze své podstaty prosklených ploch nemohou dosahovat tak dobrých hodnot jako stavební konstrukce, které bývají dostatečně izolovány. Hodnoty prostupu tepla okenních otvorů budou tedy vždy několikanásobně vyšší. Technologie a s nimi i tepelné vlastnosti okenních výplní se však neustále zlepšují.
Hlavními vlivy na energetickou náročnost budovy je její tvar a umístění na pozemku vzhledem ke světovým stranám (možné solární zisky z jižně orientovaných prosklených ploch), dostatečná tepelná izolace konstrukcí a s ní spjatý součinitel prostupu tepla, těsnost budovy, kvalita použitých oken a dveří, ale i vhodný výběr otopného systému a zdroje vytápění. V neposlední řadě pak i správné užívání budovy (například nepřetápět a poté nevětrat, apod.).