V oblasti nízkoenergetické (a i pasivní) výstavby se v poslední době dostávají dřevostavby do popředí zájmu. Přestože reálný počet těchto projektů nedosahuje žádných závratných čísel, spíše naopak, je možné alespoň pozorovat postupující trend, jak výstavby nízkoenergetických objektů obecně tak výstavby dřevostaveb.
V německy mluvících zemích (Německo, Rakousko, Švýcarsko) je technologie dřevostaveb s nízkoenergetickou výstavbou neodmyslitelně spjata. Počet tamních projektů v této kategorii je velký a míra jejich zkušeností s nízkoenergetickými dřevostavbami by pro nás mohla být užitečná.
Základním prvkem nízkoenergetických staveb je dostatečná vrstva tepelné izolace. Ta se pohybuje v řádech desítek centimetrů. Vrstva izolace většinou bývá připevněna z exteriéru k obvodové stěně. Výsledná tloušťka obvodové stěny se tedy skládá z tloušťky nosné konstrukce a z tloušťky vrstvy tepelné izolace. Dochází tak k poměrně velkému nárůstu rozměrů obvodových konstrukcí, který ve svém důsledku znamená zmenšení výsledné užitkové plochy domu.
Z tohoto pohledu jsou dřevostavby výhodnější. Konstrukce sloupkového typu dřevostavby se skládá z nosných dřevěných sloupků opláštěných různými vrstvami deskového materiálu. Volný prostor mezi sloupky a deskami je vyplněn tepelnou izolací. Znamená to tedy, že u dřevostaveb se vrstva celkové tepelné izolace z části překrývá s nosnou částí konstrukce. Navíc nosná část konstrukce stěny dřevostaveb bývá poměrně tenká. Výsledná tloušťka obvodové konstrukce je tedy menší než u systémů zděných, což samozřejmě šetří vnitřní prostor.
Technické vlastnosti dřevostaveb jsou plně srovnatelné s vlastnostmi staveb z jiných materiálů.
Nízkoenergetické dřevostavby jsou nabízeny mnoha firmami. Nejčastěji se jedná o projekty domů na klíč. Další variantou je individuální návrh domu dle požadavků a přání investora.