Rybinový spoj je náročnější odrůda spojů čepových. Používají se k dosažení vyšší pevnosti ve všech směrech a jejich výroba stojí hodně času a cviku. Na některé jsou dokonce potřeba speciální nástroje (například horní frézka).
Spojem na rybinový čep a dlab je vhodné spojovat pouze součásti, které budou nějak více namáhané.
Spojují se s ním například rámy šuplíků (zásuvek) nebo rámové konstrukce pro trouby (aby se rám nerozjížděl do stran ? trouba má něco kolem 40 kilogramů).
Rybinové spoje mohou být buďto rohové, nebo také střevové spoje desek. To se hodí, chcete-li si například udělat originální stojan na CDčka. Takovým spojům se potom říká spoje na svlak. O nich dále.
Obecně u rybinových spojů je potřeba dát si pozor na to, aby čep i drážka měly stejný tvar, šly do sebe natěsno a nevypadávali. Dobře provedený rybinový spoj drží bez lepidla a jeho tvar nahrazuje klínky, potřebné k utěsnění polozakrytých čepových spojů. Proto nejprve naměříme a uděláme čepy a ty teprve obkreslíme na díl, ve kterém se budou nacházet budoucí díry. Tím se úspěšně vyhneme i přemýšlení nad správnou orientací jak děr, tak i čepů.
Rohové spoje rybinou budou asi nejčastější rybiny, které budeme používat.
Obecně bych je nepoužíval, pokud to není nutné. Jsou totiž daleko pracnější než čepové spoje a pokud se materiál příliš nenamáhá, tak drží spoje na čep a dlab stejně dobře.
Nejprve si z tvrdého kartonu (ze zadní strany bloků, kalendářů) uděláme šablonu několika rybin. Podle ní obkreslíme tvar rybiny na dřevo a pustíme se do výroby. Nezapomeňte si vyznačit části, které přijdou pryč, abyste omylem neuřízli čep.
Pilou nejprve nařízneme strany čepu a lupenkovou pilkou potom spojíme oba řezy a materiál oddělíme. Místo lupenkové pily lze s úspěchem použít dláto. Takto postupujeme do té doby, než máme všechny čepy hotové. Obkreslíme je na druhý kus, naměříme hloubku a pokračujeme stejně.
Spoje na svlak se používají uprostřed nějaké desky (chceme-li jednu desku kolmo napojit na prostředek desky jiné). Postup je obrácený. Nejprve se udělá dlouhá kónická drážka (nejlépe frézou, ale dlátem jde taky) a potom teprve dlouhý čep. Čep neustále zkoušíme do drážky musí tam pasovat přesně.