Obliba těchto laků v poslední době stoupá, na úkor mořidel a klasických barevných laků na vodní bázi. Určitě to bude díky jejich vzhledu (kombinaci mořidlového a barevného) a dobrým ochranným vlastnostem.

Vlastnosti lazurovacích laků

Tento lak je, jak už jsem naznačil, jakýmsi spojením obyčejného barevného laku ?balakrylového typu? a mořidla. Nezakrývá úplně strukturu dřeva, ale krásně zvýrazňuje léta jako mořidlo. A také nechává dřevo částečně ?dýchat?, to znamená, že neucpává jeho póry (což je nepříjemná vlastnost obyčejných laků, ty vytvoří na povrch nepropustný film).

Toho využijeme, vnikne-li například do dřeva někudy voda, nebo když není dřevo úplně vyschlé. Pod obyčejným lakem může takovéto dřevo začít hnít, pod lazurou nikoliv.

Proto se lazurovací laky hodně používají na venkovní použití, pergoly či zahradní domečky.

Na rozdíl od mořidla ale dřevo chrání trochu proti vodě a povětrnostním vlivům. Také neproniká hluboko do vláken, takže pokud se nám nátěr nepovede, můžeme stále ještě povrch obrousit a natřít znovu.

Nedá se říct, že by byl trh s barvami tímto zbožím nějak přesycen. Z malého počtu výrobců těchto nátěrových hmot doporučuji vybírat z nabídky laků finské firmy Tikkurila.

Jejich laky jsou světlostálé, velmi dobře odolávají vodě a rozhodně se nedá říci, že by léty nějak trpěly.

Natírání

Nejdříve povrch dobře obrousíme, vyhladíme jemným smirkovým papírem, a odstraníme veškeré nečistoty a prach. Vlastní natírání provádíme stejně jako jakoukoliv jinou barvou, a to dlouhými tahy po létech. Nedáváme příliš silné vrstvy barvy, jinak začne povrch praskat. Nemusíme ani nijak pospíchat, většina lazur je syntetická a schne několik hodin, nehrozí tedy, že by nám lak v průběhu natírání na ploše usychal.

Necháme několik hodin uschnout (liší se podle výrobce, nejčastěji však něco kolem 8 hodin) a vybrousíme dohladka jemným brusným papírem (číslo 320). Nátěr můžeme opakovat, většinou však bohatě stačí dvě, nebo dokonce jedna vrstva.