Aby nebyl relaxační a uklidňující požitek z koupele, či masážní sprchy ničím rušen, musíme mít koupelnu správným způsobem vytopenou a odvětranou. O možnostech vytápění jsme již hovořili v sekci Vytápění koupelny, víme však, na jakou teplotu bychom měli koupelnu vytopit, aby nám v ní bylo dobře? Normy doporučují teplotu mezi 23 – 25°C, ale je samozřejmě na každém, co je mu příjemné. Teplota je však důležitý faktor i z hlediska kondenzace vodní páry, kterému bychom nejraději v koupelně zamezili. Pro odvedení oxidu uhličitého, vyprodukovaného jedním člověkem, je nutná výměna vzduchu 29,2 m3/h. Tato hodnota v koupelně, v porovnání s vlhkostí, nehraje vůbec žádnou roli.
Vlhkost je nejdůležitější parametr, který musíme mít na paměti při odvětrávání koupelny.
V obytné místnosti je ideální vlhkost vzduchu asi 40–55%, jinak se necítíme příjemně. Při překročení této vlhkosti se začínají tvořit plísně, kterých bychom se rozhodně měli vyvarovat, protože jejich přítomnost v interiéru je zdraví škodlivá.
Při sprchování a koupání se vlhkost v koupelně samozřejmě několikanásobně zvýší. Pokud dosáhne určité hodnoty, budeme ji už vnímat jako páru, protože začne kondenzovat. Ideální samozřejmě je, držet relativní vlhkost vzduchu pod touto hodnotou, protože jinak budou veškeré povrchy v koupelně vystaveny při každém sprchování nebo koupání vysoké zátěži a navíc může dojít k vytvoření již zmíněných plísní. Bohužel i pokud se nám to povede, voda bude kondenzovat minimálně na dlaždicích, obkladech, zrcadlech a podobně, protože jejich povrch je většinou chladnější, než okolní vzduch.
Vlhkost závisí na teplotě vzduchu, protože čím je vzduch teplejší, tím dokáže pojmout větší množství vodní páry. Proto je v zimě relativní vlhkost vzduchu mnohem větší než v létě, přestože v létě je ve vzduchu obsaženo daleko větší množství molekul vody. Pokud teplota vzduchu klesne na hodnotu tzv. rosného bodu, vodní pára v něm obsažená začne kondenzovat. Zjednodušeně řečeno – čím budeme mít v koupelně tepleji, tím bude trvat déle, než nám začne vodní pára kondenzovat. Na povrchu, který je chladnější než teplota rosného bodu, bude pak kondenzace probíhat také.
Pokud máte v koupelně okno, je po koupeli vždy vhodné intenzivně vyvětrat a odvést tak veškerou vlhkost ven. Zde platí (ostatně stejně jako v každé části interiéru), že je lepší intenzivní krátké provětrání, než větrání dlouhodobé a méně intenzivní. Zkrátka je lepší otevřít okno na 10 minut celé, než mít 2 hodiny otevřenou ventilaci.
V zimním období to samozřejmě znamená i rapidní snížení teploty v koupelně, což není zrovna ekonomické. Navíc pravděpodobně nebudeme větrat v průběhu sprchování nebo koupání, ale až potom. Ke kondenzaci tak dojde téměř určitě, protože zde není možnost plynulého odtahu. Daleko vhodnější je z tohoto hlediska větrání umělé, nejlépe se zpětným získáváním tepla, kdy je přívodní vzduch hnán přes výměník, jímž proudí vzduch odpadní, který předá své teplo vzduchu přiváděnému.
V panelových domech známe však především systém, kdy je vzduch z prostoru koupelny pouze odváděn. Přívod je v podstatě zajištěn vnitřním vzduchem z prostoru bytu. Zde je nutné podotknout, že tento způsob větrání je mnohem méně efektivní, než pokud by byl přiváděný vzduch venkovní.
Největší problém pak nastává ve chvíli, kdy si uživatel odvodní větrák zaslepí, protože mu není příjemný průvan, který jeho sepnutím vznikne – v případě, že má v bytě i plastová okna a tím značně omezenou infiltraci (větrání díky netěsnosti okenních spár), může už jen s napětím očekávat, kdy se mu objeví první plíseň.
Pokud si budeme do koupelny pořizovat odsávání, musíme samozřejmě dbát i na jeho dimenze. Pokud budou příliš malé, je nám celý systém víceméně k ničemu. Důležitým indikátorem je samozřejmě velikost koupelny v m3 a také, zda je v koupelně umístěná vana nebo sprcha.
Při sprchování nám totiž vznikne obecně asi čtyřikrát více vlhkosti než při koupání.
Při rozměru koupelny do 12 m3 (paneláková koupelna má zhruba 10 m3) a běžném užívání je vhodné použít větrák o výkonu minimálně 100 m3/h. Zde je opět vhodné dát na radu odborníka, popřípadě si sehnat příslušnou normu (ČSN EN 15665 – Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov) a podle ní si výkon spočítat.
Panelákové systémy jsou v tomto ohledu defakto nefunkční, protože u nich prakticky vždy dojde ke kondenzaci vodní páry. O to více bychom měli dbát na následné důkladné větrání – tedy nikdy nezapomenout zapnout odsávání a nejlépe otevřít dveře.
Nejlepšího odvětrání dosáhneme, pokud budeme vzduch odvádět z prostoru nad sprchou – tedy přímo od zdroje. Nasycený vzduch pak víceméně neopustí prostor sprchy a voda bude kondenzovat jen na vnitřních stěnách sprchy a stékat do sprchové vaničky. Jestliže kout konstruujeme tak, aby byl vzduch přiváděn v horní části nad zástěnou, nebo pokud kout bude sahat až ke stropu, tak vhodně umístěnou přívodní mřížkou docílíme toho, že nás nebude obtěžovat nepříjemný průvan. Stejně tak to lze vyřešit i u vany pomocí vysoké vanové zástěny.
Sháníte firmu na stavební úpravy koupelny? Neztrácejte čas hledáním a vyberte si dodavatele na AAAPOPTÁVKA.CZ