Krom dvou klasických a dobře známých variant – akrylátu a smaltované oceli, už dnes existují i jiné materiály, ze kterých se vany vyrábějí. Běžně se tak můžeme setkat s keramikou nebo například litým mramorem. Na trhu jsou dnes opět vany dřevěné, z přírodního kamene a také do tohoto odvětví pronikl všudypřítomný nerez.
Dnes už se vyrábí v lepší tvrzené variantě. Je vyztužen tvrdou polyuretanovou pěnou a je tudíž daleko pevnější. Na to je nutné při volbě tohoto materiálu dbát, protože akrylát vyztužený sklolaminátovou tkaninou, jak ho běžně známe, nemá příliš velkou tuhost a i pod lehčími jedinci se může sprchová vanička začít prohýbat nebo vrzat. Je to materiál, který se dobře tvaruje a lze z něj proto vyrobit téměř jakýkoliv tvar – to oceníme zejména při výběru vhodné vany. Z hlediska zvukové izolace je lepší než ocel a navíc je jeho povrch příjemně teplý.
Jednou z jeho hlavních předností je také možnost opravy – tedy přebroušení vrypů až do hloubky jednoho milimetru.
Z druhé strany je ale daleko méně odolný, častěji se na něm tvoří škrábance nebo může podléhat agresivním čistícím prostředkům. Jeho povrch také není tak hladký a lehce čistitelný jako smaltovaná ocel.
Bezpečnost je snadno zajistitelná díky profilovaným dnům sprchových vaniček.
Její největší předností je především pevnost větší, než výrobků z akrylátu, která garantuje stabilní tvar. Díky tomu má ale větší hmotnost. Dále je ekologická, barevně stálá, díky tvrdšímu povrchu trvanlivější (pozor na oprýsknutí smaltu – v případě pádu těžkého předmětu), snadněji udržovatelná a odolná vůči agresivním čistícím prostředkům či kyselinám. Na dotyk je studená, což může být nepříjemné, za to ale udrží vodu déle teplou – což je při vanové lázni velice příhodné.
Bezpečnosti docílíme díky povrchové protiskluzové úpravě – tzv. antislip (směs křemičitého písku zataveného při vysoké teplotě do smaltu) nebo použitím protiskluzových podložek.
Smaltovaná ocel byla též průkopníkem nízkých a bezbariérových vaniček, protože díky své pevnosti nepotřebuje vysokou konstrukci.
Sprchové vaničky a vany lze dnes vyrobit i z umělého kamene – tedy z litého mramoru.
Litý mramor je sloučenina tvořená z mletého vápence, sklářských písků, polyesterových pryskyřic a barviv, díky kterým můžeme litý mramor tónovat do jakéhokoliv odstínu. Je velice pevný, tvarově stálý a garantuje nulový průhyb. Díky těmto vlastnostem je vhodný pro výrobu velmi nízkých sprchových vaniček. Je velice odolný, homogenní, dobře tepelně izoluje – v porovnání s ostatními materiály téměř bezkonkurenčně. Nemalou výhodou jsou i jeho dobré akustické vlastnosti. Díky svému povrchu je protiskluzový.
Jde z něj vyrobit jakýkoliv tvar – proto je dnes v moderních koupelnách velmi oblíbený, vyrábí se z něj i umyvadla a mnohé koupelnové doplňky. Asi největší nevýhodou je pak velice vysoká hmotnost, která značně znesnadňuje instalaci (běžná sprchová vanička váží asi 30 kg).
Přesto, že se dnes dají sehnat vany z přírodního kamene nebo ze dřeva, jedná se spíše o extravagantní a velice drahá řešení. Pokud chcete svou koupelnu ozvláštnit právě tímto způsobem, nakupujte u renomovaných výrobců, kteří Vám garantují kvalitu. Nezapomínejte ale, že kamenné vany budou vždy velice nepříjemně studené a hlavně hodně těžké. A sanita ze dřeva se zase bude složitě čistit, protože její povrch je náchylný na použití některých čistících prostředků a na poškrábání.