Jelikož se v koupelně většinou pohybujeme bez šatů, je důležité, abychom ji měli vytopenou na teplotu, která je k tomu vhodná a příjemná. Je možné, že máte v koupelně radiátor, který je napojený na centrální otopnou soustavu – tady pak ale nastane problém, když skončí topná sezona. V koupelně si totiž někdy rádi přitopíme i mimo ni. Tepelným elektrickým zářičům už dnes odzvonilo – měly nepříjemně velkou spotřebu. Modernějším a hlavně praktičtějším řešením je například použití elektrických otopných žebříků, které jsou vhodné i pro sušení vlhkých ručníků nebo třeba elektrické podlahové vytápění.
Do koupelny, stejně jako do jakékoliv jiné části domu nebo bytu, můžeme umístit článkový nebo deskový radiátor různého provedení, který je napojený na centrální otopnou soustavu nebo na kotel, popřípadě přímo ke zdroji elektrické energie. K dostání jsou i varianty kombinované. Radiátor je vhodné umístit pod okno, protože vzduch, který proniká přirozenou infiltrací (tedy netěsností okenních spár) je ihned dohřán a nepadá k podlaze. Do koupelny jsou vhodné i radiátory typu žebřík, tedy soustava trubek, která se umisťuje na stěnu a může sloužit i k sušení ručníků. Tato tělesa jdou napojit jak na centrální vytápění, tak na samostatný přívod elektrické energie. Na trhu je dnes opět k dostání i kombinovaná varianta – u ní je možné přepínat z teplovodního okruhu na elektrické vytápění. Pokud máte radiátor napojený jen na centrální vytápění, je vhodné mít ještě jeden, který můžete použít kdykoliv – tedy ne jen v topné sezoně.
Koupelna je na tepelnou pohodu náročnější, než ostatní místnosti. Tento problém je možné řešit i přenosným radiátorem, konvektorem nebo halogenem.
Musíme dát ale pozor na jeho umístění (zvláště u malých koupelen), abychom se při sušení nebo vylézání z vany nespálili.
Některé otopné žebříky, které jsou určeny k vytopení celé místnosti, mají vysoký výkon a nejsou vhodné k sušení ručníků – při jejich zakrytí by došlo k přehřátí nebo dokonce i k požáru. Taková tělesa se běžně kombinují s hrazdou o menším výkonu, na kterou je možné ručníky zavěsit. Při pořizování otopného žebříku je tedy nutné dát pozor na jeho výkon a pokyny od výrobce.
Jeho instalace je snadná, zvláště pokud je elektrický, a jeho používání je vysoce efektivní – ručníky schnou o mnoho rychleji.
To je skutečně jen na vás. Nejprodávanější jsou otopná tělesa v barvě bílé – podtrhují čistotu koupelny a jsou velice nenápadné. Jejich opakem je pak nerez. Tato materiálová varianta je velice nápadná a otopná tělesa jsou pak vyloženě dominantním prkem – toho využívají i designéři. Můžete si zakoupit například zajímavě tvarovaný otopný žebřík, který vaší koupelně dodá šmrnc. K dostání je samozřejmě i lesklá pochromovaná varianta, ta ale o několik nezanedbatelných procent snižuje výkon.
Určitě už jste také slyšeli o topení pomocí panelů zhotovených z přírodního kamene. Jedná se o systém poměrně nový a zajímavý. Na první pohled působí velice efektně – na zdi máte připevněnou desku z mramoru, která se vyrábí v několika velikostech, odstínech i provedeních. Je proto snadné si vybrat model vhodný pro styl vaší koupelny. Tyto panely se zahřejí pomocí elektrické energie a ve chvíli, kdy překročí určitou teplotu začnou vysílat dlouhovlnné záření. To, narozdíl od krátkovlnného, nezahřívá vzduch, ale okolní předměty, stěny, strop a podlahu. Ty pak sálají příjemné teplo. Díky tomu nedochází v místnosti k víření prachu, protože nevzniká průvan od cirkulace ohřívaného a chladnoucího vzduchu. Teplota v místnosti může být díky tomu o 2–3°C nižší než u běžného vytápění – značná úspora provozních nákladů. Ta je částečně vyvážena vysokými pořizovacími náklady (jeden takový panel vás vyjde minimálně na 10 000 Kč).
Z hlediska hygieny a snadné údržby (také nepochybně z hlediska vhodnosti), je nejčastější podlahovou krytinou v koupelně dlažba. Stoupnout na ni bosou nohou ale není zrovna nejpříjemnější zážitek. Před umyvadlem, záchodem nebo vanou se tak oblíbilo používaní takzvaných předložek, které nás mají před chladnou podlahou uchránit. Dnes ale existuje daleko efektnější a hlavně chytřejší řešení. Jaké? No přece podlahové vytápění!
Podlahové vytápění není samozřejmě vhodné jen do koupelny. Naopak. Jeho instalace v obytných místnostech je dnes velice oblíbená. Jde o to, že pokud ohříváte vzduch klasickými radiátory nebo kamny, teplý vzduch se tlačí nahoru a u stropu máme pak vždy větší teplo než u podlahy. U stropu je nám ale k ničemu, proto musíme topit na zbytečně vysokou teplotu, abychom se cítili v teple.
Pokud vytápíme celoplošně podlahou, máme teplo tam, kde ho potřebujeme a můžeme tak vytápět na teplotu o 2– 3°C nižší.
Člověku je také mnohem příjemnější, má-li u nohou větší teplo než u hlavy a ne naopak. To samozřejmě znamená, že se nám sníží celkové provozní náklady. Podlahové vytápění bývá doporučováno i z lékařského hlediska, protože při něm v místnosti nedochází k tak bouřlivé cirkulaci vzduchu jako u vytápění běžného, takže se v místnosti tolik nevíří prach, což je vhodné pro alergiky a astmatiky.
Pro podlahové vytápění můžeme použít dvě základní varianty. Zabudovat pod podlahovou krytinu do betonové mazaniny trubky, ve kterých proudí voda. Tato voda může být buď napojená na centrální soustavu nebo ohřívána jakýmkoliv jiným způsobem. Jelikož jde o nízkoteplotní otopnou soustavu (teplota vody zhruba 50°C, klasický radiátor 90°C), je vhodné ho napojit na solární panely nebo na tepelné čerpadlo. Jeho instalace je technologicky náročná, při špatném nebo nedůsledném provedení může dojít ke kompletnímu poškození systému nebo k jeho nízké efektivitě. Proto bychom jeho montáž měli přenechat specializované firmě, která vám na svou práci nabídne i záruku, nebo se alespoň poradit s odborníkem. Tloušťka podlahy se nám použitím tohoto systému samozřejmě značně zvýší (až o 10 – 12 cm), proto většinou není jeho instalace při rekonstrukci vhodná.
Řešením je pak použití elektrického podlahového vytápění, jehož tělo, umístěné pod podlahovou krytinou, navyšuje celkovou konstrukci jen o 2,5 – 3 mm. Můžeme ho instalovat ve formě topné rohože nebo samostatných kabelů, které mají při montáži větší flexibilitu. To ocení především majitelé členitých nepravidelných místností.
Instalace tohoto druhu vytápění je o mnoho snadnější a každý šikovný kutil ji zvládne v podstatě sám. Značnou nevýhodou je cena elektrické energie, která je vysoká a do budoucna to bude spíš horší.