Bojler, tedy zásobníkový ohřívač vody, slouží k ohřevu a akumulaci ohřáté vody. Zdrojem tepla je jak elektřina, tak plyn, teplá voda či pára. Možné jsou obnovitelné zdroje, jako je solární energie, ale také i ohřev kombinovaný – zde je pak nutné kotel dimenzovat vždy na tu horší variantu. Bojler je vybaven pojistným ventilem a čidlem, které zapíná a vypíná zdroj podle potřeby dohřátí vody. Známe ho ve dvou hlavních variantách – ve svislém a vodorovném provedení. Obecně lze říci, že funkčně výhodnější je varianta svislá. Ohřívač je umístěný ve spodní části boileru a teplou vodu odebíráme shora, takže nedochází k mísení teplé a studené vody tak, jako u vodorovných bojlerů. Je zde totiž daleko menší styčná plocha mezi teplou a studenou vodou. Celková doba ohřevu je u obou typů zhruba stejná, ale pokud ohříváme pomocí výměníku, je pro okamžité použití horké vody lepší varianta vodorovná. Je to z toho důvodu, že voda je ohřívána i nahoře, kde jí odebíráme. Důležité ještě podotknout, že efektivnější je výměník protiproudý, oproti souproudé variantě.
Opět zde platí úměra, že pokud stáhneme pořizovací náklady na minimum, pravděpodobně se budeme muset spokojit s menší životností, vyššími provozními náklady a s hlavně s možnou poruchovostí. Opět je to investice, která nám bude sloužit dlouho a pokud nebude fungovat správně, bude nás to obtěžovat každý den. Proto nešetřete.
Bojler musí být dobře zaizolovaný – protože ohřát vodu je mnohem menší problém, než ji teplou také udržet. Čím nekvalitněji bude zaizolování zásobníku provedeno, tím dražší bude provoz. Vždy si tedy zjistěte teplené ztráty, a pokud je výrobce vůbec neuvádí je to většinou signál, že se zkrátka nemá čím chlubit.
Dalším problémem bývá životnost topného tělesa – dobré je, aby bylo keramické s hořčíkovou anodou, protože se tak eliminují nežádoucí účinky vodního kamene a koroze. O něco delší životnost mají taky tělesa zasunutá do ocelové jímky, navařené na víku příruby, oproti tělesům ponorným. Pozor na materiály. Při nestejném materiálu víka a tělesa ohřívače může dojít k vytvoření galvanického článku a tedy i k elektrochemické korozi.
Plechová nádoba zásobníku musí být opatřena kvalitním smaltem proti korozi.
Nezapomínejme na další věci, jako je možnost koupě náhradních dílů (značně se Vám prodraží, když je nutné je speciálně objednávat a zasílat po kusech ze zahraničí) a jestli se dá také bojler efektivně čistit, aniž by se musel celý vypustit (čistící otvory, vyjímatelné topné těleso).
Jsou to ohřívače o vysoké účinosti, které jsou umístěné bezprostředně u místa spotřeby vody, takže jsou minimalizovány rozvody horké vody a tím i její tepelné ztráty. Topné těleso ze zapíná pouze tehdy, je-li puštěna teplá voda, což může být chápáno jako značná úspora energie. Jejich topidlem může být elektřina nebo plyn. Často ovšem mají poměrně vysoký příkon. U plynové varianty je nutné dát pozor na výkon, protože pouze ohřívače do 10 kW nemusí být odkouřené a to ještě jen za specifických podmínek (neslouží pro vanu nebo sprchu a jsou umístěny v dostatečně velké místnosti, o objemu alespoň 20 m3).
Pro instalaci plynových průtokových ohřívačů je vždy nutné přečíst si příslušná pravidla uvedená v normě (ČSN 73 4201 – Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv).
Plynové ohřívače vody jsou buď bez plynulé regulace výkonu, nebo s plynulou regulací výkonu. Ty druhé dodávají vodu s přesně nastavenou teplotou, a to při různém průtoku vody.
Průtokové ohřívače se obecně příliš nehodí pro vany. Jejich požití bývá oblíbené u dřezů v kuchyni a v koupelně pak u umyvadel, či sprch (zde už ale musí být značný výkon).