Hlavním požadavkem na materiál umyvadla je jeho snadná čistitelnost a hygienická nezávadnost. Také estetická stránka věci je velice důležitá.
Klasickým umyvadlovým materiálem je glazovaná keramika s různým typem povrchové úpravy. Keramická umyvadla jsou hladká, bez zbytečných záhybů, které znesnadňují čištění a jejich povrch je odolný vůči různým mycím prostředkům. Dnes se běžně vyrábí se speciální finální povrchovou úpravou (každý výrobce ji skrývá pod jiným marketingovým názvem). Tato úprava zamezuje usazování nečistot, vodního kamene a bakterií a to pomocí vysokoteplotních úprav, díky nimž je glazura minimálně pórovitá, dokonale hladká a voděodpudivá.
Dalšími materiály může být akrylát, přírodní či umělý kámen, sklo, nerezová ocel nebo dřevo.
Dřevo je velice efektní, velice drahé a velmi špatně čistitelné – vyžaduje ošetřování jen šetrnými specializovanými prostředky.
Taková umyvadla se vyrábí z tvrdých exotických dřevin jako je např. teak.
Sklo (bezpečnostní – takové aby se po jeho rozbití vytvořila skleněná kaše a nikoliv ostré střepy) je materiál vhodný zejména do moderních koupelen. Je snadno čistitelný ale k jeho údržbě je potřeba dostatek času – vyžaduje totiž o něco častější péči. Jinak působí zanedbaně a příliš parády nenadělá.
Nerezová ocel je na tom podobně jako sklo – čištění je nutné častěji a navíc se snadněji poškrábe.
Hitem je dnes umělý kámen – litý mramor. Díky jeho možnostem – zhotovení výlitku do jakékoliv formy, se z něj vyrábějí umyvadla v desce jako jeden odlitek. Podle potřeby může být deska dlouhá až 350 cm a v ní umístěná až 4 umyvadla.