Nízkoenergetický standard je preferován čím dál více, a to zejména s ohledem na stále rostoucí ceny energií. Snad lze říci, že za pár let bude nízkoenergetický dům již něčím naprosto běžným.

Nízkoenergetická budova je budova s roční spotřebou energie na vytápění 50 kWh/m2 a menší. Pro porovnání, starší výstavba se vykazuje roční spotřebou tepla na vytápění okolo 200 kWh/m2.

Jak dosáhnout nízkoenergetického standardu u dřevostavby?

Zásady výstavby nízkoenergetických domů jsou obecné, neliší se tedy u různých konstrukčních materiálů.

Velký důraz je kladen na tepelnou izolaci domu a s tím spojený součinitel prostupu tepla U [W/m2K], pro nízkoenergetickou kategorii domů je to pro obvodové stěny zhruba 0,15 – 0,2. K výsledku je nutno dojít podrobným výpočtem. Certifikované skladby již výslednou hodnotu uvádějí.

Výběr druhu izolace nepodléhá přísnějším pravidlům, v nabídce zůstávají všechny druhy, samozřejmě v závislosti na jejich vhodném užití v konkrétní skladbě materiálů (problematika kondenzace vodních pak v konstrukci dřevostavby, viz kapitola „Izolace dřevostaveb“:{$lin­k17} ).

Celkovou tloušťku izolace bude pro nízkoenergetický standard nutné navýšit oproti normovým požadavkům. O kolik? To opět závisí na konkrétní skladbě a podrobnějších výpočtech. Samozřejmostí by měla být eliminace tepelných mostů v konstrukci a co největší možné utěsnění konstrukce, aby výslední únik tepla do exteriéru byl co nejmenší.

Vzhledem ke zmíněné těsnosti domu je téměř nutné zajistit u nízkoenergetické stavby nějakou řízenou výměnu vzduchu s rekuperací (zpětným získáváním tepla – odváděný vzduch předává teplo vzduchu přiváděnému a tím se snižuje potřebná energie pro vytápění).

Dostatečné zaizolování domu je sice hlavním, nikoliv však jediným opatřením. K těm dalším patří vhodný výběr oken, která jsou opět definována součinitelem U, a jejich orientace vůči světovým stranám. Nemalý vliv má i umístění stavby na pozemku, opět její orientace vůči světovým stranám a i její tvar.

Dosažení nízkoenergetického standardu je tedy komplexnějším úkolem.

Vyplatí se to?

Zmíněné úpravy samozřejmě vyžadují vyšší vstupní náklady. Přesný údaj závisí na konkrétní stavbě a vybraných úpravách. Orientačně lze mluvit, řekněme, o 15% navýšení rozpočtu oproti stavbě, která by vyhovovala současným normovým požadavkům.

Úspory na energiích, které nízkoenergetický dům přináší, mohou být až 60%. Nízkoenergetický dům lze tedy vnímat jako poměrně dobrou investici.